Misijní zpravodaj z Bulharska - listopad 2013

Misijní zpravodaj z Bulharska - listopad 2013
6. listopadu 2013

Vychází listopadový zpravodaj ze světa české salesiánské misie v Bulharsku.

"Tento měsíc byl pro nás opravdu historický, jelikož jsme 26. října slavnostně posvětili základní kámen nového kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů a vzdělávacího střediska ve Staré Zagoře."

o. Martin Jílek, SDB

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE.

 - Úvodní slovo Martina Jílka SDB, misionáře v Bulharsku

Milí přátelé našeho díla v Bulharsku.

Tento měsíc byl pro nás opravdu historický, jelikož jsme 26. října slavnostně posvětili základní kámen nového kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů a vzdělávacího střediska ve Staré Zagoře. Svěcení se zúčastnil jak náš biskup Christo Projkov ze Sofie, tak i nuncius Januš Bolonek. Milým překvapením byla i účast starozagorského pravoslavného biskupa Inokentie, který je zde pomocným biskupem. Jeho přítomnost na slavnosti nám dává naději, že naše vztahy s pravoslavnými se budou nadále prohlubovat. Za naši českou provincii k nám zavítal P. Petr Cvrkal a čtyřčlenný tým ze Sadby. Pavel Zuchnický zachytil tuto slavnost na kameru, takže i TV Noe si přišla na své. Naši mladí si připravili několik písniček, scénku o budování mostů mezi lidmi, nechybělo žonglování a nakonec pouštění balónků se zavázanými přáními našich dětí. Po slavnosti nám zástupce maltézského řádu v Sofii, Bogdan Patašev předal zánovní mikrobus pro pastoraci ve Staré Zagoře, který nám usnadní mnohé přesuny s dětmi. Den poté, v neděli 27. října, pan biskup Projkov v Kazanlaku odsloužil děkovnou mši svatou. Celý víkend tak proběhl v radostném očekávání nového kostela a vzdělávacího střediska. Pro katolickou církev v Bulharsku to je nový začátek, protože mezi Romy dosud nikdo systematicky nepůsobil. Bude potřeba hodně tolerance, aby Romové a Bulhaři k sobě našli cestu. Snad se nám to s pomocí Boží podaří. Popřejme si jen, aby nás Pán provázel během stavby a abychom vše dělali pro Jeho slávu a čest.

                                                                                           P. Martin Jílek, SDB

 

                    

- Zasvěcení do tajů bulharské kuchyně...

Bánica s balkánským sýrem

Suroviny:

1 balení listového těst, 1 sáček kypřícího prášku do pečiva, 1 balení bílého jogurtu, 500 g balkánského sýra, 5 vajec, 2 lžíce olivového oleje, špetka soli

Příprava:

Listové těsto na pomoučeném vále rozválíme na délku plechu, každý plát zvlášť. Plát vložíme na plech, který jsme předem vyložili pečicím papírem a mírně polili olivovým olejem. Těsto potřeme polovinou směsi, kterou jsme si připravili smícháním nadrobno nakrájeného balkánského sýra, bílého jogurtu, kypřícího prášku, vajec a soli. Na směs položíme další plát listového těsta a postup opakujeme. Poslední plát listového těsta potřeme rozšlehaným vejcem a jemně propícháme vidličkou. Pečeme v předem vyhřáté troubě na 200°C, přibližně 20 minut.

Dobrou (bulharskou) chuť..

- První dojmy dobrovolníků z jejich nového působiště...

A ještě několik postřehů z Bulharska... 

Bulharsko nás přivítalo překrásným cikánským létem. Tak se bulharsky nazývá období, které je u nás mnohem kratší a nepoeticky se mu říká léto babí. Ačkoli už minul Dimitrovden (svátek sv. Dimitrije Soluňského, 26. října, který je v bulharském folklóru začátkem zimního období), máme stále krásné slunečné počasí, z něhož se těší i dvě kostenurky (želvy) obývající malý vinohrad mezi naším domkem v Kazanlaku a přilehlým hřištěm. Dosud skoro každé teplé odpoledne vyrážely na promenádu, aby se osvěžily opadanými přesládlými hrozny. Vyjdete-li z domku a projdete-li pod vinným loubím, stanete na betonovém plácku, který nám slouží jako parkoviště, a otočíte-li se tu na místě (po směru hodinových ručiček), přehlédnete postupně celý náš areál: chrám sv. Josefa s pěkným ikonostasem, velký patrový dům pro komunitu, již zmíněné hřiště, domek pro dobrovolníky a návštěvy a napravo od něj vstupní bránu. V chrámu Páně se schází k bohoslužbám místní nevelká řecko-katolická farnost. Svatá liturgie se tu slouží východním obřadem, který patří mezi naše první a trvalé bulharské dojmy. Bohoslužby zde míváme kromě nedělního rána pravidelně i třikrát v týdnu, jinak se denně modlíme v domácí kapli. V domě pro komunitu přebývají momentálně naši dva otcové Petrové (Němec a Kalas), a každý bulharský salesián zde má svůj pokojík. Nejčastějšími hosty jsou otcové Georgi (Svoboda) a Martin (Jílek) ze Staré Zagory, vzácnější návštěvou bývá otec Anton (Koman) z Jambolu. Občas k nám zavítají i dobrovolnice Jana a Magda, bydlící ve Staré Zagoře (33 km jižněji).

Dalšími dámami, které neodmyslitelně patří k našemu domu, jsou výtečná kuchařka paní Penka, nezdolná administrativní síla Martina a vytrvalá metařka Slávka. Na hřišti třikrát týdně sportují, povykují, perou se a jinak řádí naše Cigančeta (tj. děti z kazanlacké cikánské čtvrti, neboť v bulharštině zatím politická korektnost neprosadila termín Romové). Kluci, jejichž věk se většinou pohybuje mezi 10–15 lety, k nám docházejí pravidelně v neděli (na sv. liturgii a fotbal), ve středu (na katechezi a fotbal) a ve čtvrtek (na doučování a fotbal). Zatím se oťukáváme (obrazně i doslova) a zvykáme si na sebe, ale sympatie jsou vzájemné.

Zbývá ještě zmínit domek, jehož přízemí se nám stalo na příštích jedenáct měsíců novým domovem. V patře máme kromě návštěv, animátorů a účastníků podobných setkání také tři trvalejší spolubydlící. Božidara (15 let), Mitka (18) a Isuse (18), kteří u nás bydlí od pondělí do pátku a denně dojíždějído zemědělského učiliště v nedalekém Mgliži. Po návratu z vyučování se k nim přidává ještě další Mitko (15) a těmto čtyřem raubířům se snažíme pomáhat s organizací jejich volného času, aby se aspoň trochu připravili na další den do školy a aby místo večerního lelkování sportovali, pracovali nebo muzicírovali. Společně s nimi se taky modlíme a stolujeme, takže většinu času trávíme pospolu. Kromě výše zmíněného se také dělíme o práce spojené s chodem domácnosti (kotelna, nákupy aj.) a mnoho hodin (i napružených nervů) obětujeme výuce bulharštiny s naší paní učitelkou Krasimírou. Pomalu se seznamujeme s bulharskou přírodou a historií, podnikáme příležitostné výlety (Buzludža, Šipka, Sofia) a poznáváme bulharskou kuchyni prostřednictvím naší paní Penky. Prosíme o modlitbu za sebe, za naše otce salesiány a zvlášť za děti a mládež, se kterými se tu setkáváme, aby Duch Svatý to, co naše chyby pokazily, napravil, a to, na co naše dobrá vůle nestačí, dovršil.

                                  Z Kazanlaku srdečně zdraví

                                                                            Váš dobrovolec Войто