Misijní zpravodaj z Bulharska - srpen 2014

Misijní zpravodaj z Bulharska - srpen 2014
7. srpna 2014

"Jsem přesvědčen, že Don Bosco je šťastný, když vidí svoje děti, jak věnují svůj čas a síly práci pro Církev."

Donbor Jyrwa, SDB

ÚVODEM

Milí přátelé,

zdravím Vás v polovině prázdnin a doufám, že probíhají podle Vašich (nebo ještě lépe podle Božích) představ. Za sebe mohu říct, že jsem se na tyto prázdniny hodně těšil.

Dovolte, abych trochu představil svůj vztah k Bulharsku. Když jsem se stal salesiánem, pocítil jsem tíhnutí k misiím. Otec provinciál mě poslal na zkušenou do Bulharska, abych si vyzkoušel, jestli život v cizí zemi je opravdu tím, k čemu mě Pán volá.

Zjistil jsem, že život zde mě naplňuje. Příroda, historie, kultura, lidé, to vše se slévá do jednoho fascinujícího celku. A samozřejmě také salesiánská komunita spolu s dobrovolníky, která je opravdovou rodinou, kde i přes mnohé chyby každého z nás panuje snaha vyjít si vstříc, pomáhat si, mít se rádi a pracovat na společném díle – přinášet Krista všem, ke kterým nás On posílá.

Po dvou letech strávených v Bulharsku jsem odešel (a se mnou i indický spolubratr Donbor) na studia teologie do Turína. I tam je život pěkný, i tam je komunita plná příkladných spolubratrů, ale Bulharsko zůstává naším domovem. Po skončení prvního roku v Itálii jsme se nemohli dočkat, až se zase vrátíme do této balkánské země.

Vzali jsme to ovšem přes Českou republiku, kde jsem několik dní seznamoval Donbora s naším salesiánským dílem, aby si udělal širší představu o tom, jakým stylem pracují čeští salesiáni, a mohl trochu pochopit naši mentalitu. Zároveň jsem ho představil naší provincii, aby spolubratři věděli, za koho se mají modlit.

A pak už jsme konečně byli v Bulharsku. Co se tady teď o prázdninách děje? Hned na začátku července se někteří salesiáni a všichni dobrovolníci zúčastnili celostátního bulharského setkání mládeže. Počtem účastníků sice připomínalo větší děkanátní setkání mládeže v České republice, ale nesmíme zapomínat, že v Bulharsku je katolíků méně než 1%.

Přivítali jsme nové prázdninové dobrovolníky (Hanu, Janu a Marka), kteří nám pomáhají s tábory a ve starozagorském středisku.

Začala také naše táborová sezóna, kterou jsme zahájili s bulharskými kluky. Byl to tábor s nejmenším podílem organizovaného programu, co jsem kdy zažil, a přesto jeden z nejpohodovějších. Všichni byli spokojeni. I bulharská děvčata se vrátila nadšena ze svého tábora. Pracovní tábor si pochvalovali také romští kluci, kteří zvelebovali okolí kostela a fary ve vesnici Malčika.

O dojmy z našich akcí se s Vámi na následujících stránkách podělí někteří z účastníků.

Jaroslav Růžička, SDB


Prázdninová kronika

Národní setkání mládeže v Rakovski, 3. – 6. července 2014

Začátkem července jsem měla možnost odjet na čtyřdenní setkání křesťanské mládeže do městečka Rakovski. Spolu s několika mladými z naší starozagorské farnosti, o. Jaroslavem, o. Martinem a našimi dobrovolnicemi jsme se vydali autem na dlouho očekávanou akci. Na setkání jsme byli rozděleni do skupin asi po dvaceti lidech. Naši skupinku vedla animátorka Maria, která nám vysvětlovala, co nás čeká, a vedla tematické diskuse.

První den jsme měli za úkol představit farnosti, ze kterých pocházíme. Druhý den jsme připravovali nejrůznější scénky. V jedné z nich jsem žonglovala s Mariem, z čehož jsem měla velkou radost. Také jsme měli společné modlitby a sv. liturgii, na kterou přijel náš biskup Christo Projkov. Před liturgií byla beseda, během které mluvil o svém životě, o své cestě ke kněžství a o tom, jak i my můžeme rozlišovat svá povolání.

Večery byly opravdu chladné, a protože jsme spali ve stanech, dovezli nám teplé deky, abychom přežili celou noc ve zdraví. Na začátku setkání každý z nás dostal sadu kuponů na jídlo, které jsme odevzdávali při výdeji snídaně, oběda a večeře. Dalším silným zážitkem byla křížová cesta, která vedla celým městem. Bylo zvláštní, jak nás lidé pozorovali.

Přestože mě celé čtyři dny velmi unavily, jsem moc šťastná, že jsem je mohla prožít. Loučení v neděli bylo skutečně těžké, i když věřím, že se s většinou starých i nových přátel znovu brzy uvidím.

Toni Dafi nova Žekova ,16 let, Stará Zagora

 

Chlapecký tábor na Modrých kamenech, 7. – 13. července 2014

Tábory, které organizují otcové salesiáni, jsou překrásnou příležitostí k tomu, že se setkáme se svými kamarády, že se spolu modlíme a hrajeme si. Na těchto táborech se setkávají děti z celého Bulharska. Tak objevujeme nové přátele. Pro lidi, kteří nevědí, je to něco jako skautský tábor. Děláme tak zábavné věci, že čas utíká moc rychle. To je škoda. Ale nejpěknější je, že jsme vždycky v horách, uprostřed přírody. Moc se těším na příští tábor!

Damián Cvetomirov Dumanov
12 let, Sofia

Dívčí tábor na Modrých kamenech, 14. – 20. července 2014

Náš letošní sedmidenní tábor se konal v krásných horách nad městem Sliven. Hlavním tématem byl biblický příběh Noema a jeho archy.

Tábornice se sjely ze Sofi, Plovdivu, Jambolu a Staré Zagory, aby společně prožily skvělé a nezapomenutelné chvíle. Tábor by ale jistě nebyl tak báječný bez dobrovolnic Jany, Hany a Jany, animátorek Táni a Mariány, bez otců Martina a Antona a pochopitelně bez hlavní vedoucí Magdy, na jejíž hlavu se neustále snášely naše dotazy a problémy.

Jako animátorka jsem se zapojila do příprav a organizování táborového programu, ale protože v jednom z týmů bylo o jedno děvče méně, rozhodla jsem se připojit se k nim a užít si tak hry i celý program jako jedna z účastnic. Hry byly dokonale připravené a motivovaly nás nejen k práci ve skupině, ale i k ocenění kvalit jednotlivých členek našeho družstva. Společně jsme se kromě her také modlili a prosili Boha, aby nás ochraňoval, žehnal nám a posiloval naši víru.

Nikdy mě neomrzí jezdit na tábory, protože se na nich skvěle bavím s dobrou partou lidí, zapomínám na všechny své starosti a vždy se naučím něco nového.

Damiána Tomova Kumčeva
15 let, Kuklen

 

Chlapecký pracovní tábor v Malčika, 13. – 19. července 2014

„Od Církve jsme dostali mnoho věcí a tímto pracovním táborem jí chceme projevit svou vděčnost.“ Těmito slovy zahájil o. Georgi náš tábor v Malčika. Zúčastnilo se ho deset mladých ze Staré Zagory.

Kopání a uklízení nás zaměstnávalo celý týden. Dny jsme však trávili nejen prací, ale i koupáním, výlety a společnými hrami. Na táboře se mně líbily zvláště dvě věci, především horlivá práce našich mládežníků a jejich radost a spokojenost s celým táborem. Každý den pracovali s chutí.

Tato smysluplná zkušenost však není zásluhou salesiánů, kteří byli s nimi, ale Boha všemohoucího. Vždyť každé ráno jsme začínali náš den prosbou, aby nám Bůh dával sílu a milost ke konání toho, co se Jemu líbí, a na konci dne jsme se pak setkávali v kostele, abychom vzdali díky Pánu, který byl celý den k nám všem tak dobrý.

Jsem přesvědčen, že Don Bosco je šťastný, když vidí svoje děti, jak věnují svůj čas a síly práci pro Církev.

Donbor Jyrwa, SDB

Duchovní okénko

Zesnutí Přesvaté Bohorodičky

je jedním z dvanácti velkých svátků východní církevní tradice. V bulharské církvi se slaví 15. srpna, podle juliánského kalendáře (v Jeruzalémě, Gruzii, Rusku, Srbsku) připadá na 28. srpna. Do křesťanského kalendáře byl svátek uveden koncem VI. století.

Panna Maria žila v Jeruzalémě, v domě evangelisty Jana. Mladé křesťanské církvi byla utěšitelkou v obtížných okamžicích a svým příkladem ji podporovala ve víře.

Několik dní před koncem jejího pozemského života ji navštívil archanděl Gabriel a oznámil jí, že se blíží čas, kdy přijde její Syn, aby přijal její duši. Podle tradice Bohorodička „usnula“ ve věku 64 let bez jakéhokoli tělesného utrpení a odevzdala do rukou živého Boha svou duši, aby se stala pravou orodovnicí za naši spásu.

Posledním přáním Matky Boží bylo vidět znovu pospolu apoštoly, kteří po Ježíšově nanebevstoupení a sestoupení Svatého Ducha šli do celého světa, aby šířili radostnou zvěst a kázali Evangelium. K pohřbu Bohorodičky se proto v Jeruzalémě shromáždili všichni apoštolové, avšak až třetího dne po uložení jejího těla do hrobu dorazil apoštol Tomáš. Přestože se opozdil, velmi toužil naposledy spatřit Matku Spasitele. Aby se jí mohl poklonit, apoštolové otevřeli její hrob. Jakmile odvalili kámen, uviděli, že uvnitř je jen pohřební plátno, ne však tělo. Zmateni se apoštolové modlili k Bohu, aby jim odhalil tajemství onoho zázraku.

Když potom společně zasedli k jídlu, ještě stále mluvili o podivuhodném zesnutí Bohorodičky. U stolu ze zvyku ponechávali jedno prázdné místo, kde pokládali kus chleba pro vzkříšeného Pána. Tento chléb nazývali „Kristův podíl“, dělili si jej mezi sebou a jedli. V okamžiku, kdy vstali od stolu, aby rozdělili Kristův podíl, uslyšeli andělský zpěv. Pozvedli oči k nebi a spatřili zářící Matku Boží obklopenou anděly. Řekla jim: „Radujte se! Já jsem s vámi po všecky dny (viz Mt 28,20), vždy budu prosit Pána a vyprošovat u svého Syna, aby vyslyšel každou vaši prosbu!“

„Usnutí“ Bohorodičky tak probouzí k životu Církev, která následuje její příklad, modlí se a bezmezně důvěřuje Bohu. Přesvatá Bohorodička se stává Matkou Církve, nebeskou Matkou každého křesťana a díky svému tělesnému nanebevzetí i zárukou naděje na tělesné vzkříšení každého z nás.

o. Michał Szlachciak, CR
farář východního katolického chrámu
Zesnutí Přesvaté Bohorodičky v Burgasu 

OBJEDNEJTE SI

Zpravodaj „Salesiánské misie v Bulharsku“

je možné si objednat u P. Martina Jílka SDB na jilekmartin@seznam.cz, nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz. 

Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.
Připravují: Vojtěch Kolář, Magdalena Braunerová. Sazba: Karel Svoboda.
Uzávěrka je vždy 25. dne v měsíci. Příspěvky pište na cagliero@sadba.org.
Více info naleznete na www.bulharsko.sdb.czwww.sadba.org.