Misijní zpravodaj z Bulharska - červen 2014

Misijní zpravodaj z Bulharska - červen 2014
4. června 2014

Salesiánské dílo v Bulharsku bychom si dnes jen těžko dokázali představit bez našich mladých přátel – misijních dobrovolníků „Adopce nablízko“ z České republiky.

P. Jára Vracovský SDB

PDF formát v plném českém znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE.

 

- Úvodem

Vážení přátelé,

salesiánské dílo v Bulharsku bychom si dnes jen těžko dokázali představit bez na­šich mladých přátel – misijních dobrovolníků „Adopce nablízko“ z České republiky.

Rok co rok něko­lik mladých lidí tráví společně s komuni­tou bulharských sa­lesiánů část svého života ve službě těm nejchudším. Někteří měsíc o prázdni­nách, jiní celý rok, někdo si ho do­konce ještě o něko­lik měsíců prodlouží.

Systematickou přípravu misijních dobrovolníků jsme začínali s Jarosla­vem Foglem před deseti lety. Kdo by tehdy řekl, že vzniká program, který po­může nejen mnoha potřebným dětem a mladým lidem v různých částech světa, ale do značné míry i samotným dobrovolníkům: zastat kus práce, přebírat odpovědnost, do­zrávat lidsky i křesťansky, poznávat své povo­lání a najít odvahu k rozhodnutí.

V polovině června budeme slavit jejich již desáté vyslání. Sedmnáct mladých lidí je připraveno na svou službu. Přijďte se s nimi seznámit do našeho salesiánského centra na Kobyliském náměstí v Praze v sobotu 14. června 2014 od 16:00 hod. na akci nazvanou „Aksanti“ (svahilsky „děkuji“). Můžete tam potkat i některé jejich před­chůdce a dotknout se tak míst, kde sloužili, inspirovat se a zapálit.

D o b r o v o l n í c i b u d o u v n e d ě l i 15. června při slav­nostní bohoslužbě v 10:30 hod. v kos­tele sv. Terezičky v Praze–Kobylisích vysláni na svá půso­biště zástupcem hlav­ního rádce pro misie, P. Josephem Anikuz­hikattilem SDB.

Vyprošuji Vám světlo Ducha Svatého a dě­kuji za duchovní i materiální podporu.

P. Jára Vracovský SDB, provinciální delegát pro misijní animaci

 

- Animátoři

Proběhlo poslední setkání animátorů v tomto školním roce.

Od 16. do 18. května proběhlo poslední setkání animátorů v tomto školním roce.

V pátek jsme se opět sjeli do Kazanlaku, abychom společně prožili víkend. Bohužel jsme nebyli v plném počtu, někteří z nás ne­mohli přijet a chyběli nám, ale duchem byli jistě s námi.

Povečeřeli jsme, zahráli jsme si několik her, které jsme si po dvojicích připravili doma, sešli jsme se ke společné večerní modlitbě a klidně ulehli ke spánku. Zničehonic, uprostřed noci nás vzbudil zvuk píšťalky. Rozespalí a v py­žamech jsme vůbec netušili, co nás čeká, ale společně jsme se vrhli vstříc dobrodružství.

Vydali jsme se na cestu a za chvíli jsme se ocitli na okraji lesa. Všichni jsme byli udi­vení a zvědaví, co nás čeká. Zavázali nám oči, tak abychom opravdu nic neviděli. Bro­dili jsme se blátem a kalužemi, což nás tro­chu znechutilo, ale o to víc nás zajímalo, co bude na konci. Dorazili jsme na určené místo, postupně nám rozvazovali oči a jed­noho po druhém nás vysílali do tmy za dal­šími úkoly. Nakonec z toho byla unikátní noční hra, na kterou jen tak nezapomenu, a myslím, že nejsem sama.

V sobotu jsme vstali a s novými silami za­čali nový den. Po krátké ranní modlitbě jsme se nasnídali, a potom začaly besedy. První téma „Teorie her“ představil Georgi Stančev. Po krátké přestávce přišlo na řadu i druhé téma „Východní liturgie“. Besedu vedl Vojta. Následoval odpolední a večerní program plný legrace, smíchu a pěkných chvil.

Poslední večer jsme strávili venku, grilovali jsme (přesněji řečeno griloval Karel, za což mu patři velký dík) a společně jsme večeřeli na verandě. Pomodlili jsme se, aby nám Pán Bůh dal pokojnou noc, vlezli jsme do spacáků a netrpělivě čekali na projekci letního kina a spaní na venkovní verandě. Shlédli jsme film „Království nebeské“ a spokojeně usnuli.

V neděli ráno jsme vstali, naposledy se společně pomodlili a s farníky kazanlacké farnosti svatého Josefa jsme slavili liturgii. Po jejím skončení jsme se všichni vrátili do svých rodných hnízd, spokojení a šťastní po intenzivně prožitém víkendu.

Díky všem, kteří přispěli k tomu, že tyto dny byly tak pěkné. Nedočkavě se těšíme na další animátorské setkání v listopadu.

Marinela Antonova, Svištov

 

- Napsali o nás

„Bukviádou“ oslavili Den slovanské kultury a písemnosti v romské čtvrti

Olympiáda věnovaná písmenům (bukvám) se konala ve starozagorské romské čtvrti Lozenec o bulharském státním svátku 24. května. „Bukviádu“ organizovaly české dobrovolnice z Nadace Don Bosko, které jsou u nás v rámci programu Evropské dobrovolné služby Mladí pro mladé.

„Nešlo jen o hry, děti se během dne naučily i něco o díle svatých Cyrila a Meto­děje“, objasnily organizátorky. Drobotina soutěžila v nejrůznějších disciplínách. Odmě­nou za každý splněný úkol bylo jedno pís­meno bulharské azbuky. Na stupních vítězů stanuly děti, které získaly nejvíce písmen.

Zajímavé je, že české dobrovolnice pochá­zejí z Moravy, místa cyrilometodějské misie ve druhé polovině 9. století. Na jaře roku 863 byli slovanští prvoučitelé se svými učedníky slavnostně uvítáni na Velehradě. Na Velké Moravě založili mnoho škol a vzdělali stovky žáků. Konstantin Filosof (mnišským jménem Cyril) položil též základy slovanské liturgie.

Také dnešní misie bratří salesiánů přispívá ke gramotnosti a vzdělání, především dětí ve znevýhodněných podmínkách, a to nejen v Bulharsku.

zdroj: www.standartnews.com/regionalni/s_bukviada_ chestvaha_24_may_v_romskiya_kvartal-239132.html

překlad: Vojtěch Kolář

- Rozhovor s...

Vážení čtenáři,

v tomto čísle bychom Vám rádi představili paní Penku Frengievu, zasloužilou sale­siánskou hospodyni z Kazanlaku.

Milá paní Penko, mohla byste se nám krát­ce představit?

Jmenuji se Penka Bojčeva Fren­gieva. Jsem vdaná, mám man­žela Christa a tři děti, Desislavu, Mariána a Rosicu. Všichni jsou už velcí, ale ještě nemají rodiny. Mým koníčkem je vyšívání gobe­línů. Ráda pečuji o druhé a dělám jim radost, například nějakým dobrým jídlem. (směje se) Ráda chodím na procházky, ale nerada rozhazuji peníze. Bydlím přímo naproti kostelu a domu otců salesiánů.

Jak jste se seznámila se salesiány?

Se salesiány jsme sousedé už dvacet let a moje děti je znají od samého začátku. Já jsem se s nimi poprvé setkala, když se k nám přišli zeptat, jestli s nimi naše děti můžou jet na tábor. Později, když už byl dostavěn kostel, jsem do něj občas zašla spolu s dětmi, a poté, co byly pokřtěny, jsem začala chodit pravi­delněji. Tehdy se mě o. Petr (Cvrkal) zeptal, jestli se chci připravit ke svatému přijímání. Souhlasila jsem a s mužem jsme uzavřeli cír­kevní sňatek. Potom jsem začala jezdit jako kuchařka na dětské tábory a před pěti lety mě otcové nabídli, abych u nich pracovala.

Co děláte pro salesiány?

Především se starám, aby otčeta netrpěla hladem. Snažím se, aby jim všecko, co uva­řím, chutnalo, a mám radost, když si pochutná­vají i na nejobyčejnějších bulharských jídlech. Spolu s otci se snažíme, aby se tu i návštěv­níci, kteří k nám přijíždějí, cítili dobře. Starám se o dům otců, o pokoje pro hosty a kostel, aby byly čisté a útulné. V létě jezdím vařit na dětské tábory. I děti jsou vděčnými strávníky, protože mají vždycky mnoho her a na čistém horském vzduchu jim rychle vyhládne.

Nedávno jste byla v České republice. Jaké dojmy si odtamtud odnášíte?

V České republice jsem byla už podruhé a tento výlet byl pro mě jedním velkým potě­šením. Velký dojem na mě udělala pohostin­nost všech, které jsme navštívili.

Nejdřív nás přijali v Praze–Kobylisích, kde jsme dva dny obdivovali českou metropoli, a pak jsme byli pozváni na svatbu, a to ne ledajakou! Brali se Jana a Filip, loňští dobrovol­níci, kteří byli u nás v Bulharsku. V Sedlčanech jsme oslavili jejich oddavky, poveselili se s nimi, při­pili na jejich zdraví a poobědvali. Janě a Filipovi jsme předali dárky a hlavně mnoho pozdravů, zvlášť od dětí, kterým se věnovali. Po svatbě jsme navštívili rodné farnosti našich kněží, o. Martina (Jílka) a o. Jaroslava (Fogla). Nejdřív jsme v Sebranicích oslavili 90. naroze­niny o. Kopeckého a po obědě jsme navštívili maminku o. Martina, která nás pohostila vý­borným cukrovím. Večer jsme odjeli k rodině o. Jaroslava do Makova. Bohatě jsme poveče­řeli a vrátili se na nocleh do Sebranic.

Další den jsme se vydali na návštěvu k ro­dinám dobrovolnic Magdy a Jany. Nejdřív jsme jeli do Brna k Magdě. Oběd byl vynika­jící, emoce silné, dojmy hluboké! Na večeři jsme se přemístili k Janě do Vnorov, kde její rodiče prostřeli jako na svatbu! Spokojení a sytí jsme se tak vraceli do Bulharska.

Pro mě to byl opravdu nezapomenutelný zážitek, a co se převládajícího programu týče, překřtila jsem celou exkursi na „důklad­nou degustaci české kuchyně“. (směje se)

A jaké jsou závěry Vaší degustace? Která kuchyně vyhrává, bulharská nebo česká?

Pro mě jsou nepřekonatelné cukrářské vý­robky české kuchyně, ale bulharská kuchyně, ta je přece jen naše!

Paní Penko, děkuji Vám za rozhovor a vděč­ně smekám před Vaší bulharskou kuchyní!

dobrovolník Vojta


- Fotoreportáž

Děti v Kalitinovu sledují fotbalový souboj mezi místními a starozagorskými borci. Utkáním vrcholí příprava na velký turnaj našich romských mužstev, který se koná 14. června v Kazanlaku.

 

 

K „poslední večeři“ v tomto školním roce zasedli animátoři na verandě kostela sv. Josefa v Kazanlaku. Více čtěte v článku animátorky Marinely na straně 2.

 

 

Den slovanské kultury a písemnosti (24. květen) se slavil i v romské machale. Děti soutěžily o písmena bulharské azbuky, která je dílem cyrilometodějských žáků vyhnaných z Velké Moravy. Více viz na straně 2.

 

 

Den dětí (1. červen) byl dnem velké radosti pro Ivana, vítěze celoročního bodování v kazanlacké oratoři. Z nedělní liturgie a následujícího fotbalu odjel na zánovním bicyklu s vnitřním středovým řazením.

 

- Objednejte si

Zpravodaj „Salesiánské misie v Bulharsku“ je možné si objednat u P. Martina Jílka SDB na jilekmartin@seznam.cz, nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz.

Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.

Připravují: Vojtěch Kolář, Magdalena Braunerová. Sazba: Karel Svoboda.

Uzávěrka je vždy 25. dne v měsíci. Příspěvky pište na cagliero@sadba.org. Více info naleznete na www.bulharsko.sdb.cz a www.sadba.org.