Misijní zpravodaj z Bulharska - červenec 2014

Misijní zpravodaj z Bulharska - červenec 2014
9. července 2014

Milí přátelé,
v červnu jsem byl na vizitaci komunity sv. Josefa v Bulharsku. Komunita v Kazanlaku a Staré Zagoře se liší od všech našich komunit v České republice. Čím to je?

P. Petr Vaculík, provinciál SDB

PDF formát v plném českém znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE.

 

- Úvodem

Milí přátelé,

v červnu jsem byl na vizitaci komunity sv. Josefa v Bulharsku. Komunita v Kazanlaku a Staré Zagoře se liší od všech našich komunit v České republice. Čím to je?

Určitě tím, že bratři žijí v jiné kultuře. Jsou zde cizinci, a přitom se přizpůsobili svému okolí. Na první pohled je tu několik skutečností jinak. Jinak se zde vnímá čas, jiné jsou nároky na osobní pohodlí, jiné jsou vztahy mezi lidmi, jiný je vztah k práci.

Když se podíváte na salesiány v komunitě, zjistíte, že mají jen tři konkrétní cíle: žít s Bohem, žít spolu a žít pro mladé, pro lidi, kterým slouží. Žádné výrazné koníčky, žádní významní kamarádi, žádné důležité kulturní či sportovní akce.

A přitom nezaváháte ani chvíli při odpovědi na otázku, zda jsou šťastní. Ano, jsou a žijí naplno. Jak se to projevuje? Kdybych chtěl tuto komunitu a její dílo s něčím srovnat, asi nejvíc mi připomíná Valdocco za časů první oratoře. Je tu nejenom několik originálních povah a osobností, ale také několik originálních Don Bosků. Každý nějakým způsobem zviditelňuje určitou část ducha Dona Boska.

Vedou bitvu o duše, o každého mladého člověka. Jsou velmi vynalézaví. Která naše komunita by si bez váhání ubytovala na 24 hodin denně do vlastní domácnosti patnáctiletého romského kluka, kterého opustili oba rodiče?

Je to opravdu řeholní salesiánská komunita. Jsou tak různí, a přece spolu vyjdou a vždy se nějak domluví. Mají tolik vlastních nápadů, a přece se snaží do nich zapojit i ostatní spolubratry z komunity. Žít tam s nimi není vůbec jednoduché, a přece to přitahuje stále nové dobrovolníky a spolupracovníky.

Někdy se s nimi na tu dálku těžko domlouváme. Jsme zvyklí mnohem víc počítat, plánovat, jít na jistotu. Oni jsou zvyklí dát víc na vlastní intuici, spolehnut se, že je vede Pán.

Proto udělali několik zásadních a odvážných programových rozhodnutí. V roce 1994 se rozhodli, že půjdou do Bulharska na misie, v roce 2008, že se budou věnovat nejchudším mladým v zemi, tj. Romům. A v roce 2010 se rozhodli, že

postaví kostel, dům komunity, pastorační centrum a školu v romské machale Lozenec.

Jsou to blázni, ale Boží blázni, kterým Bůh žehná.

Přeji si, aby jim to bláznovství pro Krista vydrželo a abychom se z nich nezbláznili my, rozumní západní Evropané.

P. Petr Vaculík, provinciál SDB

- Sportovní okénko

Měsíc červen ve znamení fotbalu

Měsíc červen byl zasvěcen fotbalu nejen v daleké Brazílii, ale i u nás v Kazanlaku.

Důkladná příprava našich borců vyvrcholila 14. června turnajem, jehož se zúčastnila tři mužstva: Kazanlak, Stará Zagora a Kalitinovo.

Hrálo se systémem každý s každým. Už první zápas mezi Kalitinovem a Starou Zagorou měl určit jednoho ze dvou finalistů.

Na začátku ještě nebylo jasné, které mužstvo bude lepší, ale Kalitinovo záhy vyvinulo tlak, který přinesl své plody, a dostalo se do vedení. Stará Zagora však neklesla na duchu a po pěkném herním snažení srovnala. Po vyrovnání se hra poněkud zklidnila, ale Kalitinovo šlo za vítězstvím a opět se dostalo do vedení. Kluci ze Staré Zagory se ovšem jen tak snadno nevzdávali a znovu dokázali vyrovnat. První poločas tak skončil za stavu 2:2.

Druhý poločas začal stejným tempem jako první, hra byla vyrovnaná. Nesporná kvalita hráčů Kalitinova je však opět posunula do vedení a skóre 3:2 zůstalo beze změn až do konce zápasu. Tímto vítězstvím se Kapitánovo klasifikovalo do finále, v němž se původně předpokládalo spíše střetnutí Staré Zagory a favorizovaného Kazanlaku.

Druhý zápas hrála mužstva Kazanlaku a Staré Zagory. Kazanlačtí borci zamýšleli využít únavy Starozagorců po zápase s Kalitinovem a získat převahu už v počátečních minutách zápasu. Starozagorský tým byl opravdu zjevně vyčerpán a hostitelé turnaje je ztrestali třemi góly během dvou minut. Výsledkem 3:0 tak skončil první poločas.

Druhý poločas začal poněkud klidněji, ale Kazanlak si nenechal zajít chuť na finále. Stará Zagora sice zachránila svou čest jedním gólem, ale na víc jim nestačily síly. Kazanlak znovu udeřil a dalšími dvěma góly zvýšil na závěrečných 5:1. Do finále turnaje tak postoupila mužstva Kazanlaku a Kalitinova.

Na začátku se finálové utkání vyvíjelo velmi dobře pro Kazanlak, do vedení se dostal hned v počátečních vteřinách a toto skóre udržel až do konce prvního poločasu. Druhý poločas však zahájil gól ve prospěch Kalitinova a zbývajících 13 minut bylo pro Kazanlak tragédií.

Poté, co rozhodčí kazanlackému týmu neuznal dva góly a pokusil se rozvášněné hráče zklidnit třemi červenými kartami, rozhostilo se v kazanlackém mužstvu zoufalství. Kapitánovo dokázalo vstřelit ještě dva góly (3:1), čímž si zajistilo vítězství v zápase i pohár pro vítěze celého turnaje.

Šampionem letošního prvního romského fotbalového turnaje v Kazanlaku se tak stalo KALITINOVO. Gratulujeme!

Dimitr Evgeniev Genev (15 let),

trenér poraženého Kazanlaku

- Kalitinovo

Aneb jak to všechno v Kalitinovu začalo

Již několikrát jsme v našich zprávách zmiňovali různé akce spojené s vesnicí Kalitinovo, která je vzdálená asi 10 kilometrů od Staré Zagory. Rád bych Vás proto seznámil s tím, jak to všechno v Kalitinovu začalo.

Byl květen 2010 a do kostela ve Staré Zagoře přišli tři neznámí muži s prosbou, zda bychom nechtěli v jejich vesnici vést katecheze pro děti.

S takovým přáním jsme se zatím nesetkali a zdálo se nám dost nepravděpodobné. Přesto jsme se tam zajeli podívat a po prázdninách jsme skutečně začali mít každé nedělní dopoledne katecheze, s nimiž pomáhaly a pomáhají naše dobrovolnice z České republiky.

Ze začátku jsme si s dětmi hráli, učili je písničky a seznamovali se s novým prostředím. Pro malou vesnici s osmi sty obyvateli jsme byli cizorodým prvkem, a tak bylo třeba postupně odbourat vzájemné předsudky.

Děti, kterým se zde věnujeme, jsou Romové, ale mluví jen bulharsky. Většina z nich chodí pravidelně do školy, a proto se zde věnujeme hlavně katechezím a výuce hry na kytaru. Dětí je něco přes čtyřicet a jsou moc vděčné za to, co pro ně děláme.

Problémem bylo místo, kde se s nimi budeme scházet. Začínali jsme v klubu důchodců, poté v kulturním domě, a když ani tam nás nechtěli, požádali jsme město Stará Zagora, zda by nám nepropůjčilo jeden sál (8x6 m), který je v obecním vlastnictví. Ten jsme letos na jaře dostali na tři roky zdarma.

Opravili jsme, co bylo třeba, a 15. června 2014 jsme jej slavnostně otevřeli. Doufáme, že se zde rodí nová farnost a že za pár let postavíme třeba i malý kostelík.

Kéž nám Bůh ukazuje cestu, kudy dál…!

P. Martin Jílek, SDB

- Svátek sv. Eucharistie

Zvláštní den radosti a slávy v Kazanlaku

Svátek Těla a Krve Páně převzaly do svého kalendáře i východní církve sjednocené s Římem.

Letos připadl na 19. června a v Kazanlaku byl dnem zvláštní radosti a slávy.

Jeden z našich chlapců, osmnáctiletý Isus Stefanov Krasimirov ze Staré Zagory, totiž právě o tomto svátku přistoupil poprvé k svatému Přijímání (na snímku se svou babičkou Marií a o. Petrem Němcem).

Přejeme Isusovi, aby se mu tato svatá Tajemství opravdu stala „pokrmem nesmrtelnosti“ (Jan 6,50-58) a „pramenem vyvěrajícím k životu věčnému“ (Jan 4,14), a svěřujeme ho i Vašim modlitbám.

Východní církev zná pět děkovných modliteb svatých Otců po sv. Přijímání. Druhá z nich, jejíž autorství se připisuje sv. Basilu Velikému, zní v českém překladu následovně:

Vládce, Kriste Bože, Králi věků a Učiniteli všeho, děkuji Ti

za všechno, co jsi mně poskytl dobrého, i za účast na Tvých

přečistých a oživujících Tajemstvích. Prosím Tebe, jenž jsi

dobrý a miluješ člověka, zachovej mne pod Svou záštitou

a zastiň křídly Svými, a dej, ať až do svého posledního

dechu s čistým svědomím hodně přijímám

Tvé Svátosti na odpuštění hříchů

a k životu věčnému.

Neboť Ty jsi

Chléb živý,

Pramen posvěcení,

Dárce všeho dobra,

a Tobě chválu vzdáváme,

s Otcem i Svatým Duchem,

nyní i vždycky, až na věky věků. Amen.

 

- Objednejte si

Zpravodaj „Salesiánské misie v Bulharsku“ je možné si objednat u P. Martina Jílka SDB na jilekmartin@seznam.cz, nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz.

Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.

Připravují: Vojtěch Kolář, Magdalena Braunerová.

Sazba: Karel Svoboda.

Uzávěrka je vždy 25. dne v měsíci. Příspěvky pište na cagliero@sadba.org.

Více info naleznete na www.bulharsko.sdb.cz a www.sadba.org.