Misijní zpravodaj z Bulharska - květen 2014

Misijní zpravodaj z Bulharska - květen 2014
9. května 2014

Jak je však náš Pán velký, že v tomto světě na nikoho nezapomíná, ale vždy posílá někoho, aby pomohl a stal se nositelem Jeho světla! Až dojímá, kolika lidem není lhostejná situace dětí a mladých lidí a mají zájem zapojit se do díla pomoci. Důkazem toho je Vaše štědrost při postní sbírce na výstavbu kostela a školy v romské machale ve Staré Zagoře. Jsme však vděčni nejen za finanční obnos, který se shromáždil, ale také za Vaše modlitby a odříkání. Zaplať Pán Bůh Vám všem!

P. Jaroslav Fogl, SDB

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE.

- Úvodem

Milí čtenáři našeho bulharského bulletinu,

„Christos voskrese!“ (Kristus vstal z mrtvých!) Tímto zvoláním si připomínáme, že se něco staré a mrtvé přetvořilo v něco nové a živé, a to jak v případě Kristově, tak i u každého z nás. Prožitek Velikonoc ve východním obřadu je trochu odlišný, a přesto velmi silný – je však velikou duchovní obnovou pro křesťana. V západním obřadu pak krásně znějící „Aleluja, Pán vstal z mrtvých!“ vždy naplní radostí a dá chuť k životu. Na největší slavnost církevního roku se snažíme dobře připravit. Naše děti i mladé zveme na duchovní obnovy. Letos bylo krásné sledovat je, když se nadšení a radostní vrátili z duchovních programů, které pro ně připravili o. Martin Jílek a náš pan biskup Christo Projkov.

Dalším velkým zážitkem byla již tradiční křížová cesta v machale, která dala možnost každému z nás pocítit něco málo z tíhy Kristova kříže. Když byla pak radost z naší spásy prozářena velikonočním „Aleluja“, doplnili jsme ji společným veselím na maškarním plese.

Pro vychovatele je opravdovým štěstím mít kolem sebe šťastné děti a mládež. Je za tím samozřejmě spousta úsilí i tvrdé práce, ale výsledek stojí za to. Svět, ve kterém vyrůstají naši mladí Romové, je velmi složitý a někdy křiví jak je, tak i nás samé. Šťastný život bez zázemí duchovního, rodinného nebo citového, které zde často chybí, je velmi těžký, ba skoro nemožný, protože každý z nás má potřebu někam patřit a někým být. O to více zamrzí, když tomu tak u někoho bez vlastní viny není, zvlášť u dětí, které jsou často obětí našich dospěláckých manýrů, hříchů a chyb. Jak je však náš Pán velký, že v tomto světě na nikoho nezapomíná, ale vždy posílá někoho, aby pomohl a stal se nositelem Jeho světla! Až dojímá, kolika lidem není lhostejná situace dětí a mladých lidí a mají zájem zapojit se do díla pomoci. Důkazem toho je Vaše štědrost při postní sbírce na výstavbu kostela a školy v romské machale ve Staré Zagoře. Jsme však vděčni nejen za finanční obnos, který se shromáždil, ale také za Vaše modlitby a odříkání. Zaplať Pán Bůh Vám všem!

Jsme velice vděčni, že se spousta lidí podílí nejen na výstavbě hmotného kostela, ale též na budování duchovního chrámu, který se někdy staví mnohem namáhavěji než ten hmotný. Hmotné zázemí je však potřeba, aby se mohlo vytvořit zázemí duchovní, rodinné i citové pro ty, kterým schází.

Zaplať Pán Bůh za vše, co jste pro nás a pro naše romské děti udělali a dosud děláte, a za to, že máte zájem zapojit se do Božího díla, které se my, nehodní služebníci v dalekém Bulharsku, snažíme s Boží pomocí vybudovat. Díky Bohu i každému z vás!

o. Jaroslav Fogl SDB

- Duchovní okénko

Než jsme se nadáli, jsou Velikonoce za námi.

Než jsme se nadáli, jsou Velikonoce za námi. Možná si řekneme, že je to škoda, že zas pokračuje „normální život“ a musíte celý rok čekat na další velikonoční triduum.

Chtěl bych se s vámi podělit o jednu myšlenku, která mě oslovila během letošních svátků, a kterou si ponesu do „normálního života“. Přemýšlel jsem nad tím, že i my můžeme prožívat různá utrpení jako Kristus. Většina z nás sice neprožívá utrpení fyzická, že by byl bičován, že by mu někdo nasazoval trnovou korunu nebo ho přibíjel na kříž, ale Kristus, kromě veliké tělesné bolesti, prožil také bolest duševní. Jeho nejbližší ho nepochopili, cítil se sám, opuštěn. Když nesl kříž, vnímal, jak na něj druzí posměšně civí, jak ho nespravedlivě odsuzují, jak mu přičítají něco, co neudělal.

Toto bylo pro Krista velice bolestivé a můžeme to prožívat i my. Můžeme se někdy cítit sami, nepochopeni od nejbližších, zaškatulkováni, nespravedlivě odsouzeni. Od Krista se však máme co učit. Ona bolestná zkušenost v něm nevzbuzovala nenávist, neodpuštění nebo potřebu vyřknout aspoň nějakou nadávku či sprosté slovo, ale všechno obětoval za spásu světa, za moji spásu.

Takové Velikonoce můžeme prožívat celý rok, řekneme-li si: Pane, je pro mě těžké, když o mně ten člověk tak mluví, když se na mě moje manželka hned od rána mračí. Dej mi, prosím, sílu nevstoupit do logiky zla, ale obětovat tyto těžkosti za člověka, který stojí přede mnou, za jeho spásu. Nebo to přijmi jako oběť za něco těžkého, co nyní prožívám. V tu chvíli se obtížné situace, kterými procházíme, mohou stát velikým požehnáním. V tu chvíli prožíváme Velikonoce. Není to lehké, ale je to krásné.

Přeji Vám i sobě, aby se naše životy proměnily ve stálé Velikonoce, kdy nebudeme muset netrpělivě celý rok čekat na další velikonoční triduum.

o. Petr Cvrkal SDB

- Ze života svatých

Svatý Jiří

Svatý Jiří Vítězný je jedním z nejoblíbenějších světců nejen v Bulharsku, ale i na celém křesťanském Východě. Nenajdete snad bulharský chrám, v němž by se na čestném místě nevyjímala jeho ikona, často ve  společnosti dalších dvou populárních vojínů-velikomučedníků, svatého Dimitrije (viz další ikona) a svatého Míny.

Jejich osudy jsou dosti podobné (všichni tři žili na přelomu III. a IV. století a byli popraveni během Diokleciánových protikřesťanských čistek v římské armádě), pocházejí však z různých částí tehdejšího křesťanského světa. Evropu zastupuje svatý Dimitrij, který podstoupil mučednickou smrt v řecké Soluni, zatímco hrob svatého Míny blízko egyptské Alexandrie byl největším poutním místem křesťanské Afriky.

Život svatého Jiří není možné pro bohatý nános legend přesně rekonstruovat, bývá však vždy situován do Asie. Nejčastěji se jako místo mučedníkova narození udává Kapadocie (dnes centrální Anatolie v Turecku) či Palestina, místem jeho umučení pak má být Nikomédie (dnes turecký İzmit) nebo Lydda v Palestině, kde se nachází i světcův hrob (blízko izraelského Ben Gurionova letiště).

Palestinští Arabové mají svatého Jiří ve velké úctě, a to nejen křesťané, ale též muslimové, kteří ho ztotožňují s legendárním islámským prorokem a mystikem Al-Chiḍrem. Dalším národem, kde se svatý Jiří těší zvláštní oblibě, jsou Gruzíni. Jejich legendy ho spojují příbuzenským vztahem se svatou Ninou, apoštolkou Gruzie, a jako nebeský ochránce celé země se objevuje i na gruzínském státním znaku. Kořeny úcty ke svatému Jiří na území dnešního Bulharska sahají až do starověku. Jeden z nejstarších jemu zasvěcených chrámů se nachází v bulharském hlavním městě. Tato římská rotunda byla v antické Serdice (jak se Sofia tehdy jmenovala) zbudována jen několik desetiletí po světcově smrti. Nejdůležitější bulharskou svatyni spojenou se svatým Jiří však najdeme na Svaté hoře Athos v Řecku. Zdejší bulharský monastýr „Zograf“ nese jméno podle divotvorné ikony svatého Jiří „Samozobrazeného“ Legenda vypráví, že když se léta Páně 919 na místě usadili tři bratři z Ochridu a po čase se svými učedníky hodlali založit monastýr, nevěděli, komu by měl být zasvěcen. Desku, která byla připravena pro hlavní chrámovou ikonu, nechali proto prázdnou, a zatímco se usilovně modlili, v noci se na ni sám od sebe zobrazil svatý Jiří, který tak přijal bulharské mnichy na Athosu i celý bulharský národ pod svou zvláštní ochranu. Svátek svatého Jiří se v Bulharsku slaví 6. května (tj. 23. dubna podle juliánského kalendáře) a nazývá se bulharsky „Gergjovden“. Vedle Velikonoc představuje hlavní jarní svátek a hrál důležitou roli v bulharském folklóru coby svátek bačů a pastýřů, proto se v tento den tradičně jí pečené jehně. K porážce se obvykle vybíralo první toho roku narozené jehně (či první bílý beránek), jehož krví se mazaly děti na čele a na tvářích, aby byly celý rok zdravé. Pomazávaly se i dveře a stěny, aby se domu vyhýbalo neštěstí. Dalším rituálem byla koupel v ranní rose a zavěšování houpaček na olistěné stromy, na kterých chlapci houpali svá děvčata.

Pod jménem „Hıdırellez“ (cikánsky „Ederlezi“) slaví svátek také bulharští muslimové (Pomaci, Turci a Cikáni). Podle lidových představ se proroci Hızır (sv. Jiří) a İlyas (sv. Eliáš) putující po zemi i moři v tento den setkávají, aby požehnali lidem, stádům a úrodě.

V bulharském civilním kalendáři je 6. květen státním svátkem jako „Den chrabrosti a Bulharské armády“. Asi 180 000 Bulharů slaví své jmeniny, všichni muži, kteří se jmenují Georgi (Gogo, Gošo, Žoro) či Gančo, a ženy jménem Gergana, Galja či Ganka.

K oslavencům se připojuje i náš otec ředitel, Jiří Svoboda, kterému tímto přejeme, ať je živ a zdráv a na přímluvu svatého Jiří ať vyniká duchovní chrabrostí „na mnogaja leta“.

- Fotoreportáž

Na Květnou neděli odehrál tým snů z kazanlacké machaly odvetný zápas na hřišti Kalitinova. Výsledkem 4:0 tak završil již druhé přípravné utkání bez inkasovaného gólu.

 

 

V Bulharsku tradice káže, že velikonoční vajíčka je třeba barvit na Zelený čtvrtek. Dopoledne jsme tedy nanášeli barvy na vejce, odpoledne jsme je pak smývali z dětí i předmětů.

 Utrpení Páně jsme si připomněli tradiční křížovou cestou v machale. Jeden dřevěný kříž jsme vztyčili na místě budoucího centra, druhý na kopci nad machalou.

 

 

 Vzkříšení Páně jsme oslavili karnevalovým veselím. Nechybělo několik princezen, přerostlá miminka, nadšení tanečníci, žonglující klaun či malá horolezecká stěna.

 

 

- Objednejte si

Zpravodaj „Salesiánské misie v Bulharsku“ je možné si objednat u P. Martina Jíka SDB na jilekmartin@seznam.cz, nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz.

Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.

Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.

Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.

Připravují: Magdalena Braunerová, Vojtěch Kolář. Sazba: Karel Svoboda.

Uzávěrka je vždy 25. dne v měsíci. Příspěvky pište na cagliero@sadba.org. Více info naleznete na www.bulharsko.sdb.cz a www.sadba.org.