Misijní zpravodaj z Bulharska - říjen 2013

Misijní zpravodaj z Bulharska - říjen 2013
5. října 2013

Říjnové číslo misijního zpravodaje z Bulharska nám přináší informace o aktuálním dění z české salesiánské misie. Dozvíte se o situaci

zamýšlené stavby nového salesiánského centra ve Staré Zagoře, můžete se vžít do pocitů roční dobrovolnice Jany Švejdové a mnoho dalšího.

Soubor ke stažení s obrázky ve formátu PDF - bg2013-10web.pdf 866.2 KB

Čtyři stránky je možné vytisknout na jednu A4 jako miničasopis nebo využít také jako misijní nástěnku.

Úvodem

Milí přátelé našeho díla,

rád bych vás informoval o dění v Bulharsku během září. Tak jako každý rok je pro nás září měsícem dovolené v Čechách, takže někteří z vás dostali bulharské informace jak se říká z první ruky, spíše tedy pusy.

Koncem srpna a začátkem září nás navštívil autobus mladých z brněnské diecéze spolu s vedením brněnského diecézního centra mládeže. Program pro ně vymýšlel Fanda Jeleček s celým týmem. Doufáme, že se mezi nimi najdou noví dobrovolníci pro naše dílo.

Poté 6. a 7. září proběhlo v bulharském katolickém městečku Rakovski vůbec první celonárodní setkání všech tří diecézí. Pro naší katolickou minoritu jsou podobná setkání velice důležitá, jelikož nám pomáhají v růstu naší identity. Název setkání zněl „Яки във вярата“ - silní ve víře. Liturgii v pátek předsedal bulharský nuncius Januš Bolonek a v sobotu plovdivský biskup Georgi Jovčev. V pátek večer se různé farnosti představovaly. Ze Staré Zagory dva kluci představili break dance. Nechyběl táborák, ohňostroj a veselý program. Sobota se nesla v duchu modlitby a postu za mír v Sýrii.

17. září jsme dostali na radnici razítko se schválením stavebního projektu. Ještě se čeká na stavební povolení. Takže začátkem října už by mělo být vše schváleno s konečnou platností. Už pomalu připravujeme slavnostní svěcení základního kamene a první výkop, který se uskuteční 26. října za přítomnosti pana nuncia a 27. října bude odsloužena slavnostní mše svatá za přítomnosti pana biskupa Christa Projkova.

Kromě jiného 15. září začal školní rok a vypadá to, že letos budou v Kazanlaku čtyři kluci na internátu. Loni tam byli dva. Tendence je rostoucí...

No a nakonec ještě informace ze zahraničí. V Turíně začali naši tři seminaristé studium teologie a Jarda Fogl bude vyslán jako misionář do Bulharska. Zpátky z Itálie to vezme přes Irsko, kde bude na tříměsíčním kurzu angličtiny. Takže budeme trochu oslabeni, ale doufáme, že noví dobrovolníci toto oslabení posílí od 3. října. Snad si to ještě nerozmyslí.

To je tak vše z našeho života.

P. Martin Jílek SDB

Stavba nové střediska a kostela

V Bulharsku působíme na přání Svatého otce a hlavního představeného salesiánů od roku 1994. Posledních 5 let působíme kromě Kazanlaku ve Staré Zagoře, kde pracujeme pro ty, které jsme našli jako nejpotřebnější – mladé z romského slamu na okraji města v tzv. machale.

Rostoucí zájem o naši činnost a nedostatečné prostory nás nutí do stavby nového střediska mládeže a kostela. Na to, jak vypadá aktuální situace ohledně stavby jsme se zeptali ředitele salesiánské komunity v Bulharsku P. Jiřího Svobody.

 

Milí přátelé,

srdečně Vás všechny zdravím ze Staré Zagory. Pomalu se blíží konec roku a já bych Vám chtěl poděkovat za to, jak se stavba kostela a vzdělávacího střediska přiblížila na dohled.

Po koupi pozemku a vypracování studie celého objektu došlo k zadání stavebního projektu. Architekti jsou známí bulharští projektanti, kteří mimo jiné projektovali přestavbu prezidentského paláce. V těchto dnech došlo ke schválení stavebního projektu, a tím by měl být schvalovací maratón za námi. Na začátku října nás čeká vyčištění celého pozemku ode všeho možného i nemožného nepořádku, aby mohlo dojít ke slavnostnímu posvěcení základního kamene.

Tento rok je pro nás ve znamení psaní projektů a shánění peněz na samotnou stavbu. Věříme, že se nám podaří zahájit stavbu a do roku 2015 bychom Donu Boskovi k jeho 200. jubileu chtěli darovat 1. etapu stavby – kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů. S druhou etapou stavby – vzdělávacím střediskem, bychom pokračovali v roce 2016.

Stále více si uvědomuji, jak je spousta problémů řešena zvláštním a často nepředvídatelným způsobem. Zvláštní Boží ochrana a pomoc je na bíledni a proto ještě touto formou děkuji všem, kteří tuto pomoc zprostředkovávají. Díky! Srdečně zvu na svěcení základního kamene.

P. Jiří Svoboda SDB

Rozhovor: Bulharsko byla moje Afrika

Drazí přátelé, dnes bychom vám rádi představili čerstvě navrácenou dobrovolnici. Jmenuje se Jana Švejdová a povídaly jsme si o její roční misijní službě, kterou strávila ve Staré Zagoře. Po roce přípravy odjela 1. října 2012 a vrátila se 5. srpna 2013. Přejem hezké čtení.

Jaký impulz tě vedl k začátku přípravy na dobrovolnický odjezd? Proč zrovna Cagliero?

Asi jako většina dobrovolníků jsem snila jet pomáhat do Afriky. Pár měsíců před tím, než jsem se přihlásila na Cagliero, jsem začala reálně uvažovat o roce stráveném v zahraničí a neměla jsem konkrétní představu, kde a jakou činností ho naplním. O Caglieru jsem se dozvěděla na diecézním setkání mládeže v Kobylisích, a tak jsem se (po dalších peripetiích) přihlásila.

Asi jako většina dobrovolníků jsem snila jet pomáhat do Afriky. Pár měsíců před tím, než jsem se přihlásila na Cagliero, jsem začala reálně uvažovat o roce stráveném v zahraničí a neměla jsem konkrétní představu, kde a jakou činností ho naplním. O Caglieru jsem se dozvěděla na diecézním setkání mládeže v Kobylisích, a tak jsem se (po dalších peripetiích) přihlásila.

Jak vzpomínáš na přípravný rok?

Přípravný rok mi asi stejně jako většině připadal ze začátku zbytečný, ale ukázalo se, že byl naopak velmi důležitý a prospěšný nejen pro dobrovolnou službu, ale tak vůbec. Poslední víkend jsem obrečela.

Přípravný rok mi asi stejně jako většině připadal ze začátku zbytečný, ale ukázalo se, že byl naopak velmi důležitý a prospěšný nejen pro dobrovolnou službu, ale tak vůbec. Poslední víkend jsem obrečela.

Byla jsi od začátku přípravy rozhodnutá odjet zrovna do Bulharska?

Jak jsem říkala, moje představy vůbec nebyly určité. Bulharsko jsem nevylučovala, ale rozhodně to nebyl můj cíl. Nakonec si říkám, že to byla ta moje Afrika.

Jak jsem říkala, moje představy vůbec nebyly určité. Bulharsko jsem nevylučovala, ale rozhodně to nebyl můj cíl. Nakonec si říkám, že to byla ta moje Afrika.

Čeho ses před odjezdem nejvíce obávala?

Už ani nevím, mám pocit, že jsem se nebála, brala jsem to celé jako výzvu. Ale nějaké strachy typu „jak to zvládnu“ a „jak mě přijmou děti“ tam určitě byly.

Už ani nevím, mám pocit, že jsem se nebála, brala jsem to celé jako výzvu. Ale nějaké strachy typu „jak to zvládnu“ a „jak mě přijmou děti“ tam určitě byly.

A první dojmy po příjezdu na másto dobrovolné služby?

Nadšení z komunity a vznikajícího hezkého vztahu se spoludobrovolkou Dominikou. S některými dětmi to bylo zpočátku obtížné, s některými naopak od začátku skvělé. Náhlá změna prostředí a životní náplně nás taky trochu fyzicky vyčerpala a byly jsme trochu nemocné.

Nadšení z komunity a vznikajícího hezkého vztahu se spoludobrovolkou Dominikou. S některými dětmi to bylo zpočátku obtížné, s některými naopak od začátku skvělé. Náhlá změna prostředí a životní náplně nás taky trochu fyzicky vyčerpala a byly jsme trochu nemocné.

Co byla hlavní náplň tvojí práce ve Staré Zagoře?

Ve Staré Zagoře je práce velmi pestrá a člověk je činný od rána do večera, i když to podle harmonogramu dne vypadá, že se toho zas tak moc neděje. Pondělí je volné, úterý až čtvrtek jsme chodily do centra pro děti, kde měly doučování. Pomáhaly jsme, s čím bylo třeba, a já jsem učila některé děti hrát na klávesy. Ve čtvrtek jsme ještě chodily do dětského domova na kroužek „výtvarky“ a pak s dětmi na mši. V pátek jsme měly den příprav na další dny a popř. úklid, nákupy či co bylo třeba. V sobotu dopoledne jsme chodily na „spolčo“ pro holky a odpoledne jsme vedly hry pro všechny na betonovém hřišti a poté umravňovaly děti na mši. V neděli dopoledne jedna z nás vařila a druhá jela do Kalitinova – blízké vesničky, kde měl o. Martin katechezi a hry pro místní děti. Odpoledne ještě dětská mše a katecheze pro holky.

Ve Staré Zagoře je práce velmi pestrá a člověk je činný od rána do večera, i když to podle harmonogramu dne vypadá, že se toho zas tak moc neděje. Pondělí je volné, úterý až čtvrtek jsme chodily do centra pro děti, kde měly doučování. Pomáhaly jsme, s čím bylo třeba, a já jsem učila některé děti hrát na klávesy. Ve čtvrtek jsme ještě chodily do dětského domova na kroužek „výtvarky“ a pak s dětmi na mši. V pátek jsme měly den příprav na další dny a popř. úklid, nákupy či co bylo třeba. V sobotu dopoledne jsme chodily na „spolčo“ pro holky a odpoledne jsme vedly hry pro všechny na betonovém hřišti a poté umravňovaly děti na mši. V neděli dopoledne jedna z nás vařila a druhá jela do Kalitinova – blízké vesničky, kde měl o. Martin katechezi a hry pro místní děti. Odpoledne ještě dětská mše a katecheze pro holky.

Čím bys řekla, že je tato práce specifická?

Pracuje se s romskými dětmi, které většinou nemají moc dobré rodinné zázemí a žijí v „machale“ – čtvrti oddělené od zbytku města. Život místních lidí je často poznamenán bídou jak materiální, tak mravní. Děti jsou tu velmi temperamentní, rychle si vás zamilují a taky každou chvíli řeknou, že vás nenávidí, i když to tak nemyslí. Rychle a snadno přijímají víru v Pána Ježíše, ale těžko se jim z hlavy dostávají různé pověry a zažité nešvary.

Pracuje se s romskými dětmi, které většinou nemají moc dobré rodinné zázemí a žijí v „machale“ – čtvrti oddělené od zbytku města. Život místních lidí je často poznamenán bídou jak materiální, tak mravní. Děti jsou tu velmi temperamentní, rychle si vás zamilují a taky každou chvíli řeknou, že vás nenávidí, i když to tak nemyslí. Rychle a snadno přijímají víru v Pána Ježíše, ale těžko se jim z hlavy dostávají různé pověry a zažité nešvary.

Jak jsi vnímala kulturní (a možná i náboženské) odlišnosti od ČR?

Nevím, jestli je to rozdíl kulturní, ale lidé se mi tu zdáli přátelštější, více „v pohodě“, zato nepořádnější a někdy méně gentlemenští. Domy byly často neomítnuté, jakoby nedodělané, o památky z doby římské říše se nikdo nestaral. Co se týče náboženství, převládá pravoslaví. Hlásí se k němu téměř všichni, víra se bere jako součást životního stylu, ale málokdo křesťanství opravdu žije.

 

 

 

 

 Nevím, jestli je to rozdíl kulturní, ale lidé se mi tu zdáli přátelštější, více „v pohodě“, zato nepořádnější a někdy méně gentlemenští. Domy byly často neomítnuté, jakoby nedodělané, o památky z doby římské říše se nikdo nestaral. Co se týče náboženství, převládá pravoslaví. Hlásí se k němu téměř všichni, víra se bere jako součást životního stylu, ale málokdo křesťanství opravdu žije.

Když se ohlédneš na uplynulý rok, jaká slova a jaké situace tě napadají?

Smysluplné – náročné – plné života – veselé – sebepřekonání – duchovní vedení.

Smysluplné – náročné – plné života – veselé – sebepřekonání – duchovní vedení.

Kurz bulharštiny. – Naše první trapné hry. – Jak jsme se snažily vybudovat si s dětmi vztah za každou cenu a že se to nakonec podařilo. – Jak jsem sama se sebou bojovala, abych byla veselá, i když děti přišly nečekány, nezvány a ještě zlobily. – Jak jsme s Dominikou tančily v našem obýváku nejen na bulharské hity. – Jak jsme se salesiány trávili večery u prodloužených večeří. – Návštěvy salesiánů v našem bytě. – Jak jsme s Filipem jezdili na pondělní výlety. – Jak jsme už v únoru byly hrozně smutné, že to za půl roku skončí. – Africký den. – Pohádkový les. – Jak jsme na bulharském táboře poznaly rozdíl mezi bulharskými a romskými holkami. – Jak se s námi loučily děti a já brečela jako želva. – Jak jsem nakonec přijela domů a překvapivě rychle jsem se adaptovala.

Co bys vzkázala lidem, kteří se rozhodují, zda se na Cagliero přihlásit?

Jestli váháte, protože se vám rok přípravy zdá moc, tak neváhejte, protože nakonec zjistíte, že jste to potřebovali a ani jste o tom nevěděli. Jestli přemýšlíte, jestli jet s jinou organizací, kde příprava netrvá tak dlouho a budete moct více cestovat, nedejte se, protože cestování bez hlubšího smyslu stejně touhu po „vlastně nevím čem“ neuspokojí. Hodně odvahy a pokoru na cestu vám přeji...

Jestli váháte, protože se vám rok přípravy zdá moc, tak neváhejte, protože nakonec zjistíte, že jste to potřebovali a ani jste o tom nevěděli. Jestli přemýšlíte, jestli jet s jinou organizací, kde příprava netrvá tak dlouho a budete moct více cestovat, nedejte se, protože cestování bez hlubšího smyslu stejně touhu po „vlastně nevím čem“ neuspokojí. Hodně odvahy a pokoru na cestu vám přeji...

Děkujeme za rozhovor.

(Magda Braunerová)

(Magda Braunerová)

Objednej si

Zpravodaj „Salesiánské misie v Bulharsku“ je možné objednat u P. Martina Jílka SDB na

- jilekmartin@seznam.cz

a nebo stáhnout na

- www.bulharsko.sdb.cz