Misijní zpravodaj z Bulharska - únor 2014

Misijní zpravodaj z Bulharska - únor 2014
7. února 2014

"Celé práce s mladými křesťany v Bulharsku, zvláště s těmi, kteří mají chuť pomáhat ve svém volném čase jiným, je velmi důležitá. Je neoddělitelnou součástí působení salesiánů a českých dobrovolníků v Bulharsku a nese úspěchy nejen v podobě vřelých vztahů mezi mladými křesťany pocházejících z různých částí Bulharska."

Za salesiány v Bulharsku Petr Kalas.

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí  ZDE.

 - Úvodní slovo za všechny salesiány z Bulharska

Srdečně zdravím z Bulharska.

Další měsíc utekl jako voda a Magda i Karel mají plné ruce práce s dalším číslem. Aby to s tím vymýšlením nebylo jenom na nich, přispěji také se svou troškou do mlýna.

Rád bych napsal něco málo o animátorských kurzech, které tady již řadu let probíhají, mají svou tradici i zvuk. Animátorský kurz je určen pro mladé lidi od 15 let, kteří mají zájem a ochotu pomáhat při práci s dětmi a mládeží v našich salesiánských centrech, ale i v dalších farnostech po celém Bulharsku. Kurz je dvouletý, každý rok po čtyřech víkendech, ke kterým je připojen víkend duchovního cvičení.

V měsíci listopadu jsme začali pracovat s novou skupinou animátorů – z Plovdivu, Rakovského, ze Svištova, Šumenu, Sofie, Staré Zagory a Kazanlaku. Skupinu tvoří dvacet mladých. Zájem byl ještě větší, ale větší skupinu jsme si nejen z organizačních důvodů nemohli dovolit. Průběh kurzů se nijak zvlášť neliší od víkendů pro animátory v Česku. Jedním z hlavních programů jsou přednášky na různá témata – od duchovních, přes vzdělávací až po různé poznávací workshopy. Nedílnou součástí jsou hry a jiné aktivity, jejichž cílem je poznat, stmelit skupinu a mimo jiné inspirovat mladé pro jejich budoucí činnost.

Druhý víkend skončil před několika dny a nesl se ve znamení připomínky 30 let od vystoupení prvního Bulhara na nejvyšší horu světa Mont Everest (20. 4. 1984). Měli jsme možnost společně prožít mimo jiné nesnadný noční výstup na vrch Buzludža, který je známý svým komunistickým pamětníkem, který na něm stojí. Byl čas také přemýšlet a mluvit o sobě nebo se uvolnit v příjemné čajovně.

Celé práce s mladými křesťany v Bulharsku, zvláště s těmi, kteří mají chuť pomáhat ve svém volném čase jiným, je velmi důležitá. Je neoddělitelnou součástí působení salesiánů a českých dobrovolníků v Bulharsku a nese úspěchy nejen v podobě vřelých vztahů mezi mladými křesťany pocházejících z různých částí Bulharska.

Na závěr tohoto úvodníku se sluší poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zapojují do naší práce, nejen s animátory, ale i s mladými ve farnostech a našich centrech. Všem zaměstnancům, dobrovolníkům, příznivcům, dobrodincům… Děkujeme vám, že na nás myslíte a provázíme vás všechny pravidelnou modlitbou.

za salesiány Petr Kalas

- Duchovní okénko

Když zpomalíš, oni zůstanou stát.

Když se znechutíš, jim poklesnou ruce.

Když se nasadíš, oni budou běžet.

Když nabídneš ruku, oni dají život.

Když se modlíš, oni budou svatí.

Toto motto je na obalu animátorského slabikáře, určeného pro ty, kteří jako animátoři pomáhají svým kamarádům. Vidět druhé růst je veliká věc! Bůh dává vzrůst a animátor – mladý člověk, který s ním spolupracuje, u toho může být.

Přeji nám všem velké nasazení pro dílo Dona Boska a radost z divů, které Pán koná.

Jára Vracovský

- Rozhovor s...

Vážení čtěnáři,

v tomto a dalším čísle Vám představíme Mitka Borisova z naší starozagorské farnosti.

Mitko, náš rozhovor budou číst lidé, kteří Tě neznají. Jak by ses jim chtěl představit?

Jsem Mitko Borisov ze Staré Zagory. Bydlím ve čtvrti Lozenec, přesně na okraji cikánské machaly. Mám šestnáct let. Letos jsem byl pokřtěn a chci se stát animátorem.

Jak ses seznámil se Salesiány Dona Boska?

Myslím, že byl rok 2006 nebo 2007. Byli na jednom místě daleko od nás, ale pak se přestěhovali blíž k nám, blízko jedné hospody. Když jsem byl malý, pořád jsem chodíval po ulici, kde byla ta hospoda, do které tatínek chodil pít kávu, a já jsem tam chodil hledat tatínka, abych mu řekl, že jdu ven, aby mě nehledal, aby o mě neměl strach. A jednou jsem se podíval oknem, byly tam děti a poprvé jsem viděl Annu, učitelku, která je učila. Co nejvychovaněji jsem zaťukal, vešel a zeptal se a ona mi řekla, ať počkám, až dojdou otčeta (zdrobnělina od slova „otcové“ – pozn. red.). Vůbec jsem nevěděl, co znamená otčeta, ale chtěl jsem počkat a ona mně navrhla, ať se něco učím, a když jsem skončil, kreslil jsem a otec přišel.

Tehdy jsem poprvé viděl kněze. S otcem Jaroslavem jsme odešli k nám domů, abychom se zeptali tatínka, jestli mně dovolí, abych chodil k salesiánům. Tatínek řekl, že ne. „V žádném případě ho nepustím, nemůže, vypadněte!“ A vyhnal ho. Jaroslav mně později říkal, že si pamatuje můj nešťastný pohled, když jsem slyšel tatínka, že mně nedovolí, abych chodil. Chtělo se mně plakat. Jaroslav řekl: „Je mi líto, nashledanou“. Ale já jsem se rozběhl za ním, došel jsem až na náměstíčko, mluvili jsme tam spolu, a tak jsem k nim začal chodit. Tatínka jsem neposlechl.

Jak pomáháš salesiánům?  

 

 

 

 

 

Pomáhám se vším, co se namane. Teď jsem jim začal víc pomáhat s dětmi. Dávají mi příklad k následování a myslím, že ho jistě budu následovat a pomáhat těm dětem, které mě potřebují. Taky pomáhám otci Jiřímu s pracemi v domě, někdy se mi sice nechce, ale chci se polepšit.

Jak pomáhají salesiáni Tobě?  

Přestal jsem chodit do školy a salesiáni mně dali možnost pokračovat. Až teď jsem pochopil, že vzdělání je pro člověka moc důležitá věc. A taky že tatínek se mně tolik nevěnoval, kdežto salesiáni se mně věnují hodně. Dávají mi to, co mi rodina nedala. Učí mě. Mnoho věcí jsem se naučil u nich, například žonglovat, hrát na kytaru, na piano, na flétnu.

Od koho jsi poprvé slyšel o Pánu Bohu a o křesťanské víře?

 Od otců. Během katecheze jsem pomalu začal chápat, že to je to, co Bůh ode mě chce, a tak jsem se rozhodl… spolu s Ním jsme se rozhodli, že podnikneme něco pěkného!

Od otců. Během katecheze jsem pomalu začal chápat, že to je to, co Bůh ode mě chce, a tak jsem se rozhodl… spolu s Ním jsme se rozhodli, že podnikneme něco pěkného!

Bylo pro Tebe překvapením, že Bůh existuje?

 Ano, byla to opravdu nádhera. Viděl jsem to. Někdy jsem si takhle sedl na lavici ve středisku a ohlížel jsem se: lidi, děti, radují se… A pomyslil jsem si, že skutečně musí být Jeden, který všemu vládne.

Ano, byla to opravdu nádhera. Viděl jsem to. Někdy jsem si takhle sedl na lavici ve středisku a ohlížel jsem se: lidi, děti, radují se… A pomyslil jsem si, že skutečně musí být Jeden, který všemu vládne.

Jak došla řeč na Tvůj křest?

Začal jsem chodit na liturgie, které mě moc zajímaly, začal jsem i přisluhovat u oltáře. Ale pak jsem se zase dal dohromady s kamarády a tak nějak jsem se odklonil. Ale ne úplně! Měl jsem takové období, kdy jsem se dětinsky zlobil na Jaroslava, nechodil jsem, kdy jsem měl. No, chyby se poznávají až pozdě…

Začal jsem chodit na liturgie, které mě moc zajímaly, začal jsem i přisluhovat u oltáře. Ale pak jsem se zase dal dohromady s kamarády a tak nějak jsem se odklonil. Ale ne úplně! Měl jsem takové období, kdy jsem se dětinsky zlobil na Jaroslava, nechodil jsem, kdy jsem měl. No, chyby se poznávají až pozdě…

Otcové později rozhodli, když viděli, že zase chodím pravidelně a poslouchám, a zeptali se mě, jestli se chci připravit na křest. Nejen mě, i několika dalších. Jenže když jsem pak chodil na katecheze, měl jsem jakoby dvě tváře, před otci jsem byl jiný a mezi kamarády jsem byl jiný. Celé to období mě kamarádi hrozně pokoušeli, dělal jsem hromadu hloupostí. Ostatní katechumeni byli pokřtěni přede mnou, já jsem se dál připravoval. Nevzdal jsem to, ale bylo to pro mě těžké, dva a půl roku přípravy. Trochu pozdě jsem pochopil, s jakou námahou mě postavili na nohy, a rozhodl jsem se, že se hodím do pořádku…

Co pro Tebe znamená, že jsi teď už pokřtěn?

Pro mě to znamená, že jsem zasvěcen Bohu. Že opravdu věřím, že Bůh existuje pro mě, a že jsem ve spojení s Ním. Mluví ke mně takovým způsobem, který každý nevidí. Ne že ho nevidí, vidí ho, ale já vnímám, že Bůh mně opravdu pomáhá. A tato věc je pro mě velikým obdarováním, darem od Něho. Přijal jsem Ho do svého srdce, protože jsem Ho potřeboval.

Pro mě to znamená, že . Že opravdu věřím, že Bůh existuje pro mě, a že jsem ve spojení s Ním. Mluví ke mně takovým způsobem, který každý nevidí. Ne že ho nevidí, vidí ho, ale já vnímám, že Bůh mně opravdu pomáhá. A tato věc je pro mě velikým obdarováním, darem od Něho. Přijal jsem Ho do svého srdce, protože jsem Ho potřeboval.

Za co prosíš Pána Boha nejčastěji?

Nejčastěji za naši rodinu. Viděl jsem, že moje rodina nemohla a nesnažila se o mě postarat, ale opravdu se modlím nejčastěji za ně a budu se modlit pořád, aby rodiny byly zdravé, aby jejich základy byly zdravé, aby jen tak nepromrhaly život… Prosím Boha taky za salesiány, aby je neopouštěl, aby nebyli sami, aby to nevzdávali, aby jim dal sílu k jejich zápasům… A za jednotu, ať jsme jednotní, ať nejsou pravoslavní a jiní, prostě všichni ať jsou jedno. Tak Boha prosím za jednotu křesťanů.

(pokračování příště)

- Fotoreportáž

 

- Postní kasička

Co ušetříš za salámy, zainvestuj zbožně s námi!

Postavili jste někdy chrám, školu nebo hřiště? Postavte s námi nové salesiánské středisko ve Staré Zagoře. Během postní doby 2014 se můžete zapojit intenzivněji, podporu shromažďovat do připravené papírové kasičky a zúčastnit se soutěže. Více informací na: www.postavskoluakostel.cz .

- Objednej si

Zpravodaj „Salesiánské misie v Bulharsku“ je možné objednat u P. Martina Jílka SDB na jilekmartin@seznam.cz a nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz

Vydává: Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8 - KobylisSalesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8 - Kobylisy, 182 00. Připravují: Magdalena Braunerová, Vojtěch Kolář. Sazba: Karel Svoboda. Uzávěrka je vždy 25. dne v měsíci. Příspěvky pište na cagliero@sadba.org. Více info naleznete na www.bulharsko.sdb.cz a www.sadba.org. y, 182 00.